úterý

Jak se kupuje sárí v Indii

Indie je...je…PROSTĚ JE.

Hledám to správné slovo, jak popsat tu změť emocí, co nosím v sobě. Popsat ten barevný mumraj na ulicích v Delhi, kypící život v úzkých uličkách, tetelící se horko se všudypřítomnou vůní kari. A na druhou stranu pocit se rázem ocitnout mezi horami, písečnými a vyprahlými velikány, a se stále nevěřicným pohledem se koukat na vesničku utápící se v zeleni, políčky a ševelícími stromy. Je to jako v těch počítačových strategických hrách, kdy stavíte nové město v poušti a před vámi se na monitoru rodí nereálná aglomerace plná zeleně uprostřed nehostinné pustiny. A my se v takovéto najednou hře ocitli. Jen s tím rozdílem, že vše bylo REALNÉ!
Jako každé ráno jsem se sama vydala do uliček Lehu, jen tak se toulat a užít si volného dopoledne. Naši kluci ten týden pracovali v klášteře Diskit ve vedlejším údolí a my holky si užívaly…teda jen dopoledne. Protože kolem třetí odpoledne nám odjížděl malý autobusek do sousední vesnice, kde jsme každý den pracovaly v jedné dětské vesničce.
Samozřejmě jsem vyrazila na mou každodenní trasu - směr Main Bazaar. Cestou jsem se zastavila u pár známých obchodníků, našich "Kašmířanů", jak jsme jim říkali. Pak jsem dále pokračovala po Main Bazaaru, koukala do obchůdků, třásla si rukou s dalšími muslimskými přáteli a vybírala mrkev u ladackých babiček, sedících kolem cesty. A stále jsem hledala.
Druhé salwar kameez (bavlna)
Co? No přece obchůdek se sárím! Chodila jsem většinou na samotářské výpravy hlavně kvůli tomu kusu látky, který mě tak uchvátil. Po několika dnech, kdy jsem viděla sárí asi tak celkově dvakrát, jsem konečně "otevřela" oči a rozhlédla se kolem.
Když odečtu ladačanky v typických tmavých šatech, školačky v uniformách a turistky ve všem, co si nakoupily či přivezly s sebou, zůstaly mi před očima indky, muslimky a salwar-kameez. Nejpohodlnější oděv, co lze zde nosit. Sárí jsem ale neodrvrhla, ale posunula na nákupy v Delhi při zpáteční cestě.
Nyní se mé objevitelské cesty zaměřily na obchůdek s punjabim, jak se salwar-kameez také říká. Ale stále nic. "Někde se ty ženské musí oblíkat!", nadávala jsem v duchu sama sobě, když jsem se opět vracela s nepořízenou do našeho guest housu.
Když jsem to odpoledne zamířila na autobusové nádraží, zkrátila jsem si cestu přes místní bazar. A v tu chvíli mě to trklo! Každý den chodím kolem několika obchůdků s látkami a vůbec mě nenapadlo, že to je přesně to, co hledám. Protože v indickém městečku málokdy seženete nějakou konfekci či hotové oděvy. Vše se šije na míru. Konečně mi došlo, proč každé punjabi je jiné - jiná délka rukávů, výstřih, šířka v bocích či celková délka.
Tak ted jsem stála před problémem - obchodem, ve kterém se zubil mladý prodavač, kterému asi běželo hlavou "Proč ta zapaďanka tak zírá na můj obchod?". A já se zubila na něj a probíhalo mi hlavou "A jejej, to bude těžká domluva, vždyť jsem na místním tržišti a nikde nevidím, že by si tady turisti něco kupovali."
Když jsme se dozubili, zvítězil u něj obchodní duch a u mě zvědavost smíchaná s kapkou šílenství. Srazili jsme se u vchodu.
Nastal další problém. Lámanou angličtinou jsem se zeptala, jak to tu vše funguje a co má člověk udělat, aby získal punjabi. Odpověděl mi také angličtinou, ale asi zcela jinou než kterou jsem mluvila já. (tady jde poznat, že rozdíly ve slovní zasobě mezi různými učebnicemi angličtiny přece jen existují). Z jeho vytřeštěných očí a ještě křečovitějšího úsměvu jsem vyvodila, že dnes se asi nedomluvíme. Zkusila jsem mu teda říct, že příjdu zítra s přítelkyněmi, které umí anglicky lépe než já. Doufám, že pochopil.
"Tailorství" v Lehu
Druhý den jsem s Lenkou a Hankou vyrazily na autobusák dříve. Nadchla jsem je tak myšlenkou koupi punjabi, že jsme si už plánovaly, kde v něm všude budeme chodit. Došly jsme k obchůdku. Prodavač se zubil, asi mě poznal..
Teď jsme to na něj zkoušely tři. Byl v pasti. Dozvěděly jsme se, že si na vytoužené punjabi mužeme koupit látku "two pieces" (halena a kalhoty) nebo "three pieces" (halena, kalhoty, šála), která se obyčejně nazývá "fabric". Látka na kalhoty a na halenu se obvykle liší barevně či výzdobou a někdy dokonce má halena již předvyšívaný výstřih. Dupatta na první pohled vůbec nevypadá jako šála, ale spíše malý smotaný váleček křížený s vánočkou.
Moje první punjabi bylo z látky "two pieces" a šálu jsem si dokoupila jinde. Ale najednou jsem s balíčkem látky stála sama, protože holky koupi vzdaly a čekaly v povzdálí, co se bude dít a jak to bude vypadat dále.
Prodavač mě odvedl do vedlejšího obchodu k tailerovi, snad k jeho přibuznému, kde punjabi měli ušít přímo na mě. Ale bohužel vrchní tailor anglicky neuměl vůbec.
Ladacké babičky v nejběžnějším tradičním oděvu
Dorozumívali jsme se rukama nohama. Ale docela to šlo, člověk se tímto alternativním způsobem domluví všude. Vrchní tailor si vzal metr a s úsměvem ke mně přistoupil. Zajímaly ho míry šířky ramen, obvod prsou, pasu, boků. Pak se ptal, jak dlouhý chci kameez (halena), jak dlouhé rukávy a zda oděv těsný či volnější. Poté se zaměřil na salwar. Zjištoval mou představu o celkové délce a šířce u kotníků. Také jsem si mohla vybrat mezi dvěma druhy kalhot: typické široké pytlovité kalhoty nebo obyčejné kalhoty na gumu do pasu. Později v Delhi jsem si všimla, že existuje ještě jeden druh, úzké churida, které vypadají jako nařasené leginy. Samozřejmě jsem se rozhodla pro ty tradiční široké.
Teprve v tuto chvili si vrchní tailor vzal kousek papíru a všechy poznámky si sepsal. Poté jsem si vybírala tvar výstřihu (asi z 26 vzorů) a navíc jsem si mohla určit i jeho hloubku :). Poslední dotaz byl směřován na techniku šití…zda vše strojem nebo zapošít okraje ručně "neviditelným stehem". Cenově byl rozdíl asi 10 rupií (cca 5 Kč). Je vám asi jasné, jakým stehem se pyšní moje punjabi, ne? :)
Dostala jsem ústřižek se vzorníkem své látky (neobjednává se na jméno, ale na látku) a přišla za čtyři dny. Musím ještě poznamenat, jak to asi vypadá v takovém obyčejném tailorství. V malinkém obchůdku velikosti pokoje se tísní průměrně 5 zaměstnanců - mužů. Vrchní tailor s metrem kolem krku vyřizuje objednávky, měří, zapisuje a stříhá látku. Kolem stěn sedí na zemi u šlapacích strojů tři muži a šijí a šijí. Poslední z nich hotové oděvy žehlí a věší na stěny obchodu, kde čekají na své majitelky.
Ladakh, království hor
Když moje přítelkyně viděly, jak je to snadné, hned druhý den si šly koupit látky. Pro hotové punjabi jsme šly tedy společně. Bylo nádherné. Vrchni tailor chtěl udělat ještě nějaké úpravy, tak jsme požádaly našeho obchodníka s látkami vedle, zda se můžeme u něj v obchodě mezi balíky látek převléci. Zavřel na chvíli obchod (tedy postavil se před dveře a nikoho nechtěl pustit dále), což ale způsobilo, že se u obchodu začal srocovat místní zvědavý dav. A tak se tedy stalo, že tři češky ucpaly hlavní tepnu rušného bazaru. Majitel začal být trošku nervózní.
Moje punjabi bylo perfektní, nepotřebovalo již dalších úprav. Ale Lenčino ještě potřebovalo nutně zásah tailora. A tak Lenka vyšla v novém punjabi na ulici a zamířila k tailorství. Kolem ní začal dav šumět a ozývalo se velmi často slovo "..transparent". Podívaly jsme se na Lenku a opravdu….v šeru obchůdku to tak nešlo vidět, ale ve slunečním světle se pod sladce hnědavém kameez zřetelně rýsovala černá podprsenka české výroby…
Pozdvižení, které jsme vyvolaly se neslo do všech stran…ještě při odchodu z bazaru, kdy jsme již měly punjabi bezpečně schované v batůžkách, se k nám přitočila místní ladačanka, poklepala nám na rameno a s úsměvem poznamenala "hmm, haha…very transparent…!!!"
Asi o týden později jsem si nechala ušít ještě jedno salwar kameez a pak s úsměvem usedla do jeepu, který nás měl odvést do Delhi a já začala snít o hromadách sárí. Ale to už je jiný příběh…
Zuzana Vavrečková (autor fotek: Robby Kubáň)
email: z.vavreckova@seznam.cz
www: http://modrykamen.brontosaurus.cz (humanitární projekt v Indii - odkaz Krajní meze)


Žádné komentáře:

Okomentovat