Indie je...je…PROSTĚ JE.
Hledám to správné slovo, jak popsat tu změť emocí, co
nosím v sobě. Popsat ten barevný mumraj na ulicích v
Delhi, kypící život v úzkých uličkách, tetelící se horko
se všudypřítomnou vůní kari. A na druhou stranu pocit
se rázem ocitnout mezi horami, písečnými a vyprahlými
velikány, a se stále nevěřicným pohledem se koukat na
vesničku utápící se v zeleni, políčky a ševelícími stromy.
Je to jako v těch počítačových strategických hrách,
kdy stavíte nové město v poušti a před vámi se na monitoru
rodí nereálná aglomerace plná zeleně uprostřed nehostinné
pustiny. A my se v takovéto najednou hře ocitli. Jen
s tím rozdílem, že vše bylo REALNÉ!
Jako každé ráno jsem se sama vydala
do uliček Lehu, jen tak se toulat a užít si volného
dopoledne. Naši kluci ten týden pracovali v klášteře
Diskit ve vedlejším údolí a my holky si užívaly…teda
jen dopoledne. Protože kolem třetí odpoledne nám odjížděl
malý autobusek do sousední vesnice, kde jsme každý den
pracovaly v jedné dětské vesničce.
Samozřejmě jsem vyrazila na mou každodenní trasu - směr
Main Bazaar. Cestou jsem se zastavila u pár známých
obchodníků, našich "Kašmířanů", jak jsme jim
říkali. Pak jsem dále pokračovala po Main Bazaaru, koukala
do obchůdků, třásla si rukou s dalšími muslimskými přáteli
a vybírala mrkev u ladackých babiček, sedících kolem
cesty. A stále jsem hledala.
|
|
|
Druhé
salwar kameez (bavlna)
|
Co? No přece obchůdek se sárím! Chodila
jsem většinou na samotářské výpravy hlavně kvůli tomu
kusu látky, který mě tak uchvátil. Po několika dnech,
kdy jsem viděla sárí asi tak celkově dvakrát, jsem konečně
"otevřela" oči a rozhlédla se kolem.
Když odečtu ladačanky v typických tmavých šatech, školačky
v uniformách a turistky ve všem, co si nakoupily či
přivezly s sebou, zůstaly mi před očima indky, muslimky
a salwar-kameez. Nejpohodlnější oděv, co lze zde nosit.
Sárí jsem ale neodrvrhla, ale posunula na nákupy v Delhi
při zpáteční cestě.
Nyní se mé objevitelské cesty zaměřily na obchůdek s
punjabim, jak se salwar-kameez také říká. Ale stále
nic. "Někde se ty ženské musí oblíkat!", nadávala
jsem v duchu sama sobě, když jsem se opět vracela s
nepořízenou do našeho guest housu.
Když jsem to odpoledne zamířila na autobusové nádraží,
zkrátila jsem si cestu přes místní bazar. A v tu chvíli
mě to trklo! Každý den chodím kolem několika obchůdků
s látkami a vůbec mě nenapadlo, že to je přesně to,
co hledám. Protože v indickém městečku málokdy seženete
nějakou konfekci či hotové oděvy. Vše se šije na míru.
Konečně mi došlo, proč každé punjabi je jiné - jiná
délka rukávů, výstřih, šířka v bocích či celková délka.
Tak ted jsem stála před problémem -
obchodem, ve kterém se zubil mladý prodavač, kterému
asi běželo hlavou "Proč ta zapaďanka tak zírá na
můj obchod?". A já se zubila na něj a probíhalo
mi hlavou "A jejej, to bude těžká domluva, vždyť
jsem na místním tržišti a nikde nevidím, že by si tady
turisti něco kupovali."
Když jsme se dozubili, zvítězil u něj obchodní duch
a u mě zvědavost smíchaná s kapkou šílenství. Srazili
jsme se u vchodu.
Nastal další problém. Lámanou angličtinou jsem se zeptala,
jak to tu vše funguje a co má člověk udělat, aby získal
punjabi. Odpověděl mi také angličtinou, ale asi zcela
jinou než kterou jsem mluvila já. (tady jde poznat,
že rozdíly ve slovní zasobě mezi různými učebnicemi
angličtiny přece jen existují). Z jeho vytřeštěných
očí a ještě křečovitějšího úsměvu jsem vyvodila, že
dnes se asi nedomluvíme. Zkusila jsem mu teda říct,
že příjdu zítra s přítelkyněmi, které umí anglicky lépe
než já. Doufám, že pochopil.
Druhý den jsem s Lenkou a Hankou vyrazily
na autobusák dříve. Nadchla jsem je tak myšlenkou koupi
punjabi, že jsme si už plánovaly, kde v něm všude budeme
chodit. Došly jsme k obchůdku. Prodavač se zubil, asi
mě poznal..
Teď jsme to na něj zkoušely tři. Byl v pasti. Dozvěděly
jsme se, že si na vytoužené punjabi mužeme koupit látku
"two pieces" (halena a kalhoty) nebo "three
pieces" (halena, kalhoty, šála), která se obyčejně
nazývá "fabric". Látka na kalhoty a na halenu
se obvykle liší barevně či výzdobou a někdy dokonce
má halena již předvyšívaný výstřih. Dupatta na první
pohled vůbec nevypadá jako šála, ale spíše malý smotaný
váleček křížený s vánočkou.
Moje první punjabi bylo z látky "two pieces"
a šálu jsem si dokoupila jinde. Ale najednou jsem s
balíčkem látky stála sama, protože holky koupi vzdaly
a čekaly v povzdálí, co se bude dít a jak to bude vypadat
dále.
Prodavač mě odvedl do vedlejšího obchodu k tailerovi,
snad k jeho přibuznému, kde punjabi měli ušít přímo
na mě. Ale bohužel vrchní tailor anglicky neuměl vůbec.
|
|
|
Ladacké
babičky v nejběžnějším tradičním oděvu
|
Dorozumívali jsme se rukama nohama.
Ale docela to šlo, člověk se tímto alternativním způsobem
domluví všude. Vrchní tailor si vzal metr a s úsměvem
ke mně přistoupil. Zajímaly ho míry šířky ramen, obvod
prsou, pasu, boků. Pak se ptal, jak dlouhý chci kameez
(halena), jak dlouhé rukávy a zda oděv těsný či volnější.
Poté se zaměřil na salwar. Zjištoval mou představu o
celkové délce a šířce u kotníků. Také jsem si mohla
vybrat mezi dvěma druhy kalhot: typické široké pytlovité
kalhoty nebo obyčejné kalhoty na gumu do pasu. Později
v Delhi jsem si všimla, že existuje ještě jeden druh,
úzké churida, které vypadají jako nařasené leginy. Samozřejmě
jsem se rozhodla pro ty tradiční široké.
Teprve v tuto chvili si vrchní tailor vzal kousek papíru
a všechy poznámky si sepsal. Poté jsem si vybírala tvar
výstřihu (asi z 26 vzorů) a navíc jsem si mohla určit
i jeho hloubku :). Poslední dotaz byl směřován na techniku
šití…zda vše strojem nebo zapošít okraje ručně "neviditelným
stehem". Cenově byl rozdíl asi 10 rupií (cca 5
Kč). Je vám asi jasné, jakým stehem se pyšní moje punjabi,
ne? :)
Dostala jsem ústřižek se vzorníkem své
látky (neobjednává se na jméno, ale na látku) a přišla
za čtyři dny. Musím ještě poznamenat, jak to asi vypadá
v takovém obyčejném tailorství. V malinkém obchůdku
velikosti pokoje se tísní průměrně 5 zaměstnanců - mužů.
Vrchní tailor s metrem kolem krku vyřizuje objednávky,
měří, zapisuje a stříhá látku. Kolem stěn sedí na zemi
u šlapacích strojů tři muži a šijí a šijí. Poslední
z nich hotové oděvy žehlí a věší na stěny obchodu, kde
čekají na své majitelky.
Když moje přítelkyně viděly, jak je
to snadné, hned druhý den si šly koupit látky. Pro hotové
punjabi jsme šly tedy společně. Bylo nádherné. Vrchni
tailor chtěl udělat ještě nějaké úpravy, tak jsme požádaly
našeho obchodníka s látkami vedle, zda se můžeme u něj
v obchodě mezi balíky látek převléci. Zavřel na chvíli
obchod (tedy postavil se před dveře a nikoho nechtěl
pustit dále), což ale způsobilo, že se u obchodu začal
srocovat místní zvědavý dav. A tak se tedy stalo, že
tři češky ucpaly hlavní tepnu rušného bazaru. Majitel
začal být trošku nervózní.
Moje punjabi bylo perfektní, nepotřebovalo již dalších
úprav. Ale Lenčino ještě potřebovalo nutně zásah tailora.
A tak Lenka vyšla v novém punjabi na ulici a zamířila
k tailorství. Kolem ní začal dav šumět a ozývalo se
velmi často slovo "..transparent". Podívaly
jsme se na Lenku a opravdu….v šeru obchůdku to tak nešlo
vidět, ale ve slunečním světle se pod sladce hnědavém
kameez zřetelně rýsovala černá podprsenka české výroby…
Pozdvižení, které jsme vyvolaly se neslo do všech stran…ještě
při odchodu z bazaru, kdy jsme již měly punjabi bezpečně
schované v batůžkách, se k nám přitočila místní ladačanka,
poklepala nám na rameno a s úsměvem poznamenala "hmm,
haha…very transparent…!!!"
Asi o týden později jsem si nechala
ušít ještě jedno salwar kameez a pak s úsměvem usedla
do jeepu, který nás měl odvést do Delhi a já začala
snít o hromadách sárí. Ale to už je jiný příběh…
|
Žádné komentáře:
Okomentovat