Veronika

Taky Vám musím poslat fotky sebe v sárí. A jak jsem se k němu dostala? Celkem prozaicky. Začala jsem chodit do práce kolem Vašeho obchodu. Nejdřív jsem jenom nakukovala do výlohy. Typická zvědavost mi ale nedala nepodívat se dovnitř. Samozřejmě mě ta krása barev a vzorů hned uchvátila. Asi po půl roce přemýšlení, jestli to není zbytečné, jestli se nebude jen válet ve skříni a jak se budou dívat ostatní, jsem to nevydržela a koupila si ho. I když jsem úplně obyčejná holka, co chodí celý život v džínách a v pohorkách a raději má pohodlnou sportovní módu než sukýnky a podpatky, sárí je prostě nepřekonatelné. A proč? Nu protože ani v tom nejdražším butiku nenajdete tak krásné barvy a vzory. Život přece není jen černobílý a barvy opravdu v západní módě chybí. Cítím se v něm velmi žensky, velmi přirozeně a jeho barvy působí velmi pozitivně na mou náladu. V práci můžu dřít jak otrok do roztrhání těla, ale když si obléknu svoje sárí, najednou se ze mě stává princezna z pohádky a všechny starosti všedního dne jakoby najednou nebyly. Cítím se prostě skvěle.
Zatím mám tři sárí. Ještě jedno bavlněné. Slovo "zatím" píšu záměrně, protože určitě nejsou poslední :-)